Z Útěchova přes Soběšice až do Brna

Délka trasy: 10 km

Náročnost trasy: odpolední procházka, vhodná i pro kočárek (jen kopec na Ostrou Horku trochu strmější)

Podrobný itinerář: autobusem 57 na zastávku Útěchov - rozcestí. Dále po červené směr U Jezírka. Odtud po zelené až do Soběšic. Poté opět po červené na rozcestník Soběšice-Klokočí. Pokud chcete na rozhlednu, dáte se po žluté na kopec a pak se napojíte zpátky na červenou, pokud se vám nechce do kopce, pokračujte po červené až na sídliště Lesná, odkud jede několika autobusů a tramvají. 

 

Nu nultý výlet téhle série jsem vyrazila poněkud impulzivně. Potřebovala jsem do obchodu a v rámci procházky si koupila lístek až do Útěchova. S dvěma mandarinkami a nejasnou představou jsem nasedla na bus a vyplula z něj na kraji Útěchova. Myslela jsem, že na trase bude hodně lidí (blízkost Brna, sobotní odpoledne), ale až do Soběšic jsem potkala jen dvě sympatické dámy (a byly stejně zaflákané jako já).

Sbohem, zpevněná cesto, vítej, bahníčko.

 

Bahno začalo hned z kraje. Asi to bylo dáno dost tím, že se v oblasti těží a určitě ještě dlouho těžit bude, takže v týdnu radši lesy ŠLP neprocházejte (a vždy se řiďte cedulemi, pokud píšou, že je stezka zavřená kvůli těžbě, radši čelem vzad. Těžaři ze všeho nejraději řeší neposedné turisty). Nicméně mi to nevadilo, boty jsem měla špinavé už z mé nedávné vycházky na kopec u arboreta a jen jsem se snažila nespadnout (a úspěšně!).

Taky pozor, často se tu pohybují koně, pokud máte v rodině někoho jako mě za mala, připravte se na úžas a nadšení.

 

Kromě koní potkáte i békající ovce. Jsou huňaté a bydlí v domě.

 

Nebudu vám nic nalhávat, tahle trasa není nijak extra zajímavá. Vpravo les, vlevo les. Vpředu les, vzadu les. Vzhledem k půlce února nikde žádná kytka a hlavně žádné křoví, co by skrylo nutkavou potřebu. Tak jsem si zpívala a doufala, že se příliš nepřiblížím motorovým pilám někde přede mnou. Trochu jsem místy panikařila, sice nebylo kam odbočit, ale nedostatek značek mi občas škubnul očkem. Ne že by bylo kde se ztratit, silnici slyšíte celou dobu, ale jak jsem dlouho nikde nebyla, přece jen jsem byla nervozní. Ale netřeba mít strach, opravdu se není kde ztratit a po pár místy bahnitých kilometrech vylezete U jezírka.

Předpokládám, že tímhle kukátkem měl být vidět nějaký druh stromu. Ovšem co Lipka míní, těžba mění.

Tahle lokalita patří k centru Lipka, často se tu pořádají různé akce, příměšťáky a okolí je upravené na naučnou stezku pro děti. Kromě "vyhlídkové" věže s poněkud rozvrzaným schodištěm (proč tam lezu, když pak nevím, jak dolů?) je tu i pár naučných cedulí a taková kukátka, kterými můžete vidět zvířátka schovaná v lese. Ke každému je navíc napsáno pár informací a zajímavostí. 

Je taky dost pravděpodobné, že se tu bude pohybovat dost lidí, jsme přece jen blíž k Brnu a ta koncentrace zkrátka roste. 

Já nasadila celkem rychlé tempo, takže jsem rodinkám zdatně uprchla a mířila na Soběšice. Dokonce jsem viděla srnky! Zablýskaly na mě zrcátky a utekly někam k Ořešínu. 

V Soběšicích už bylo lidí poměrně dost. Dá se tu naskočit u kláštěra klarisek na bus a sjet zpátky do Brna, ale já se zdatně vydala vstříc hlavnímu cíli své cesty (nemyslím teď Lidl na Lesné). Nějak jsem se zamotala, nedbaje značení, ale kopec s rozhlednou nešel naštěstí přehlídnout a nakonec jsem k němu nějak probloudila. 

 

Tady musím podotknout, že mám ráda rozhledny. Jenže zároveň dost nesnáším, když na ní fouká vítr, když má pororoštové schody a úplně ze všeho nejvíc, když se kýve. A hádejte co. Rozhledna na Ostré Horce splňovala všechny tyto body. Jenže byl hezký výhled, já se na ten kopec silou vůle vydrápala a tak jsem zatla zuby a těch devadesát schodů vylezla. Jak celou dobu jen tak pofukovalo, jen co jsem byla nahoře, přihnaly se ještě jakési pozůstatky Sabiny nebo co a celá konstrukce se začala naklánět sem tam o dobrých patnáct čísel. Takže jsem se křečovitě držela zábradlí dvacet metrů nad zemí a přemítala, jak se asi tak dostanu dolů a jestli budu muset platit hasičský výjezd. 

Nicméně to přemožení se stálo za to, výhledy byly věru epesní. 

Vpravo Soběšice, za kopcem Řečkovice a Královo Pole
Pohled přes Lesnou na centrum města. Brno jako na dlani, dokonce i do Líšně je vidět
Fakt té stavbě nemůžu přijít na chuť. 

 

Obrněná odvahou a přikovaná k zábradlí jsem slezla dolů a vydala se na poslední část cesty. Tady už bylo lidí jako much, ale ten kousíček jsem to přežila a za chvilku už bloudila mezi paneláky Lesné. Jakože fakt bloudila. Pořád jsem myslela, že jdu přímo k obchodu, a najednou na mě vykouklo barevné silo nad Čertovou roklí. Tedy vlastně nový kostel na Lesné. Na sídlištích mám i přes bohatou poštovní kariéru stále spíš orientační nesmysl. Chodníky se nicméně daly krásně nenápadně použít k oklepání slušné vrstvy bahna, co jsem si z lesa dotáhla jako suvenýr. 

Celý výlet skončil povedeným západem slunce u nás na Provazníkové. Jak ta ulice míří přímo k západu, poskytuje občas nečekané výhledy.

 

Jak výlet nula zhodnotit? No, pro jednoho nic moc zábavného. Výhledů si krom Ostré Horky moc neužijete, nějaké šplhání po skalách taky nehrozí... ale je to ideální trasa pro rodinnou procházku. Nenáročná, dobře dopravně dostupná, dá se zvládnout bez problémů i s kočárem, žádné velké kopce, žádné přesuny po silnici, takže pokud máte po cestě s kým povídat a máte chvilku jen tak odpoledne, doporučuju. Navíc teď, když už fakt začíná jaro, bude zrovna v těchto lesích fakt výrazný jarní aspekt a bude to pěkná podívaná.

Jedna z jedné šéfredaktorky doporučuje. Minimálně skupinám, které si chtějí užít pěknou odpolední vycházku. (Tvářím se statečně, ale už se připravuju na poněkud rozkývanou cestu dolů.)

 

Trasu najdete zde

 

Pro samotáře to dneska nebylo moc zajímavé, to uznávám, ale pokud jste spíš osamělý chodec, počkejte si na příští týden, kdy jsem si vyjela do Čebína a objevila nečekané krásy geologické i rozhlednové. 

 

A zároveň tu mám výzvu pro vás, čtenáře. Neb jsem z Brna, pochopitelně budou tipy na výlety a procházky v rozumném brněnském dosahu (většinou vlakem či MHD). Pokud byste se ale rádi podělili o nějakou zajímavou trasu v okolí vašeho bydliště, určitě se neváhejte realizovat. Stačí naťukat pár řádků, odkud kam, nějakou tu zajímavost na trase, náročnost, přihodit fotku dvě a poslat mi to na mail katerina.sedlackova@signaly.cz. Budu moc ráda, když se do téhle série zapojíte a třeba tak někomu ukážete netušené krásy vašeho kraje. 

 

Výletům zdar a nohy v suchu!

Vaše Katusi