Příběh osvojení našeho dítěte začal jedním nečekaným telefonátem.

 

Náš „kouzelný telefon“ se rozezněl jedno pozdní červnové odpoledne předloňského roku. A skutečně platilo pravidlo, že přijde ve chvíli, kdy to budeme nejméně čekat. Manžel byl v té době služebně v zahraničí a já měla plné ruce práce a pracovních plánů. Paní na druhém konci se nejprve zeptala, zda se od našeho zařazení do evidence čekatelů na osvojení nic nezměnilo a hned na to padla otázka, zda jsme stále ochotni přijmout dítě přímo z porodnice. „Ne, nic se nezměnilo a samozřejmě, jsme i pro přijetí dítěte, které zatím není právně volné,“ opověděla jsem nervózně. „Výborně. Můžete přijít pozítří ráno za mnou do kanceláře na Krajském úřadě? Probrali bychom tu jeden spis,“ navrhla úřednice. Více do telefonu sdělit nesměla. Mají po nás skutečně čerstvě narozené děťátko? Je to chlapeček nebo holčička? Kdy si ho budeme moci převzít? Na odpovědi jsme si museli počkat nekonečných 36 hodin. 

Zdroj: Pixabay.com

Za celé dva roky, kdy jsme o dítě požádali, jsme nekoupili jedinou věc do dětské výbavičky. Nevěděli jsme, jestli děťátku bude týden nebo čtyři roky. Dokonce jsme nevěděli, jestli k nám vůbec někdy nějaké dítě přijde. Ta jistota nám chyběla a nechtěli jsme mít doma spoustu dětských věcí, které by nám marné čekání neustále připomínaly. Následující víkend to byl přesně z tohoto důvodu pořádný „fičák“, což je asi každému, kdo výbavu pro miminko někdy pořizoval, jasné. 

 

Ano. Skutečně nás dva vybrala komise odborníků jako nejvhodnější náhradní rodiče pro dítě, které jeho biologická matka nechala v nemocnici s tím, že si přeje, aby šlo do náhradní rodiny. Nikoliv do kojeneckého ústavu nebo k pěstounům, ale rovnou k budoucím rodičům, za což jsme jí nesmírně vděčni, protože to rozhodně není běžné. Našemu chlapečkovi bylo 11 dní, ležel na neonatologii a zotavoval se z předčasného porodu i infekce, která přišla čtvrtý den jeho života. Vážil pouhá dvě kila a jak jsme při první návštěvě zjistili, byl překrásný. Od prvního setkání do okamžiku, kdy jsme si ho mohli přivézt domů, zbývaly pouhé tři dny.

 

Pokračovaní příště

Napsala: Pavla Čechová