Z Čebína přes Malhostovice a Zlobici do Kuřimi

Délka trasy: 11 km

Náročnost trasy: pohodová procházka, kousek po silnici, kousek do kopce

Podrobný itinerář: Vlakem na zastávku Čebín, odtud po zelené na rozhlednu Čebínka. Stále po zelené přes Malhostovickou pecku a rozhlednu Zlobice k rozcestníku Zlobice. Po červené do Kuřimi, z nádraží odjíždí do Brna vlaky a autobusy. 

 

Varianty trasy: z rozcestníku Zlobice po červené dále na Lipůvku. Odtud buď autobusem (11 km) nebo po cyklotrase do Kuřimi (cca 18 km). Pro hodně hardcore turisty možnost dojít až do Blanska - pořád po červené, až vás vyplivne u blanenského nádraží. Cca 20 km. 

 

Tenhle výlet jsem měla mezi svými naplánovanými výšlapy už od začátku, a to kvůli Malhostovickým peckám, geologické zajímavosti, na kterou jsem si pamatovala z kteréhosi školního výjezdu. Navíc je to trasa těžce variabilní a o jejím zakončení jsem mohla rozhodnout až v průběhu podle toho, jak budu moct. Nebudu zastírat, původně jsem chtěla jít přes Lipůvku, protože je po cestě zbytek poutního kostela sv. Klimenta a to místo vypadalo dost fotogenicky, nicméně jsem posléze rozumně usoudila, že mi na to síly nestačí a já zamířila přímo do Kuřimi.

Už na začátku trasy vás čekají nečekané výhledy

Ten den bylo fakt nádherně, počasí jako z letáku. Po předchozí zkušenosti jen se svými myšlenkami jsem si do mobilu stáhla k poslechu Ostré předměty od Gillian Flynnové (pokud se vám líbil film Zmizelá, který má knižní předlohu právě od této autorky, neváhejte) a vyrazila z čebínského nádraží směrem nahoru. Ano, nejhorší bylo proplést se vesnicí, ale zadařilo se a já za chvilku supěla na kopec Čebínka, se stejnojmennou rozhlednou na vrcholu. Ona to vlastně není rozhledna, ale vysílač, na který je vybudováno schodiště. V zimě je zavřená, ale ve výsledku jsem za to byla ráda. Při představě, že se kvůli fotce a reportu budu škrábat po sto šedesáti pororoštových schodech za kvílení větru a komíhání stožáru ze strany na stranu, jsem si musela sednout do přístřechu a chvilku oddechovat. Proč já si pořád plánuju výšlapy k rozhlednám, když se na ně bojím lézt? 

Ještě, že měli zavřeno. Netuším, jak by mě dostávali dolů.

Nicméně, rozhledna byla zavřená a já se tedy jala sestupovat k Malhostovicím. Díky odskakovací přestávce jsem našla obří sněženkové pole. A ještě k tomu výhled na Drásov. 

Škoda, že nešly ofotit všechny naráz. Musím si od bráchy půjčovat zrcadlovku. 

Cesta mě vyhodila u malhostovické cementárky a já už z dálky viděla hlavní cíl mé exkurze - Malhostovickou pecku a Drásovský kopeček, vápencové skalní výchozy. Průmyslovým areálem jsem proplula na silnici (pozor, je celkem frekventovaná, jezdí tu i bus, takže nezapomeňte, po které straně se chodí!)

Obě pecky v kostce. Tedy obdélníčku. 

A tu nastal problém, neb mapy tvrdily, že mezi oběma skalními výchozy se dá projít přes pole. Takže jsem si řekla, že nejdřív půjdu na větší skálu, kde spasu oběd, a pak půjdu polozit po té menší. Jenže ouha, mapy tvrdí, Katusi míní a zemědělci mění. Cesta mezi oběma útvary prostě nebyla a přes zaseté pole jsem se neodhodlala. Takže rada - pokud chcete vidět i Drásovský kopeček, menší z obou vápencových výchozů, a prolézt místním "oknem", musíte k němu zahnout ze silnice a pak se na ni zase vrátit. Já se přiznám, že se mi vracet nechtělo a tak jsem koukala jen z dálky. Ale na Malhostovickou pecku jsem vylezla, natočila jsem se tak, abych neviděla cementárku a plochy FVE, zbaštila půlku bagety a poněkud zneklidněna podezřele se družícím turistou (a ano, tou detektivkou v uších) se vydala přímo přes pole k lesu. 

Výhled k Malhostovicím, vpravo vrchol Zlobice. Ano, strašně tu foukalo. Ještě, že se taková velká skála nemůže kývat.

Tak nějak jsem myslela, že zajímavé věci jsou vyčerpány, ale to jsem se šeredně spletla. Protože po zajímavosti geologické přišla zajímavost... botanická? Pozvolna jsem stoupala k vrcholu Zlobice, když najednou koukám - step! A jaká. Evidentně se tam i pásá (ale žvižátka jsem bohužel neviděla), všude byly ohradníky, do toho sem tam protivjezdové trojhrany - vrchol Zlobice původně sloužil k vojenským účelům. Jen se tím potvrzuje, že vojenské prostory poskytují rády a často přírodní zajímavosti. 

Krásné to tam je. Na kopečku Zlobice stojí stará strážnice, dnes rozhledna.

Moje nadšení stepním výzorem krajiny bylo záhy přehlušeno rozhlednou. Původně to byla vojenská pozorovatelna, dneska se dá vylézt na ochoz devět metrů nad zemí a je odtud parádní rozhled nejen na Kuřim. Ale hlavně! Takovéhle rozhledny by měly být všude. Není to žádný vachrlatý stožár, ale bytelná betonová stavba s pořádným schodištěm, žádné pitomé pororošty. O kývání nemohlo být ani řeči. Hurá! Pokochala jsem se a po panelce zamířila k rozhodovacímu bodu - dál k Lipůvce, nebo rovnou do Kuřimi? No nebudu vás napínat, nohy mě už v tu chvilku bolely obstojně, takže jsem Lipůvku oželela a po červené se rozběhla ke Kuřimi. V téhle části už bylo lidí poměrně dost, místo je evidentně oblíbenou procházkovou destinací kuřimáků. 

Výhled parádní, škoda, že to bylo proti sluníčku. Ale západy slunce by tam byly skvělé!

A ano, i na téhle výpravě se mi podařilo bloudit na sídlišti. Naprosto nepochopitelně jsem totiž odbočila ke staré tišnovce a mezi kuřimské paneláky, místo abych šla pořád dál k rybníku Srpek (kde jsem už kdysi byla, taky v rámci školního výjezdu). Vy takovou chybu jako já nedělejte, na Srpku jsou labutě a kachničky a to chcete vidět!

I přes krátkou chvilku bloudění mezi bytovkami jsem nakonec úspěšně vyplula na nádraží a ještě si stihla dát výborné kafe v místním nádražní kavárně Na Větvi. A pak už mě vlak vezl směrem k Brnu a já jen přemýšlela, jestli zvládnu doklopýtat domů, nebo mám risknout jízdu na černo.

 

Shrnuto podtrženo - tenhle výlet nebyl nuda! Hned dvě rozhledny (pokud půjdete v sezóně, budou dokonce všechny otevřené), skalní zajímavost, stepní zajímavost, většinu trasy nikde nikdo, v super dopravním dosahu od Brna, celkem nenáročné (pokud nejste máčka jako já), sice trochu bahno, ale bez toho by to nešlo, že. 

 

Jedna z jedné šéfredaktorky doporučuje všemi deseti!

Trasu najdete zde

 

A příště to bude ještě mnohem zajímavější!

 

Stále tu mám výzvu pro vás, čtenáře. Neb jsem z Brna, pochopitelně budou tipy na výlety a procházky v rozumném brněnském dosahu (většinou vlakem či MHD). Pokud byste se ale rádi podělili o nějakou zajímavou trasu v okolí vašeho bydliště, určitě se neváhejte realizovat. Stačí naťukat pár řádků, odkud kam, jak jste si to užili, co se vám přihodilo, nějakou tu zajímavost na trase, náročnost, přihodit fotku dvě a poslat mi to na mail [email protected]. Budu moc ráda, když se do téhle série zapojíte a třeba tak někomu ukážete netušené krásy vašeho kraje. 

 

Výletům zdar a rozhledny bez větru!

Vaše Katusi