Ježíš nám v dnešním evangelním úryvku zdůrazňuje: „Nebojte se lidí... nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou.“ Strach je přirozená lidská vlastnost. Kristova slova nám mají pomoci, abychom své obavy snáze překonávali. Víme dobře, jak jsme slabí a zranitelní. Jak málo stačí k tomu, aby se naše „jistoty“ zhroutily! Jak snadno můžeme přijít o své blízké, o své zdraví, kariéru, majetek, ba i o život! 

zdroj

Přece je však v našem bytí něco, co nemůže být zničeno, usmrceno. To je naše duše stvořená Bohem: oživující princip naší existence. Výraz duše označuje v Písmu často lidský život nebo celou lidskou osobu. Označuje však také to, co je v člověku nejniternější, co v něm má největší cenu, to, v čem je člověk obzvláště Božím obrazem: totiž duchový princip člověka.                 

 

Církev učí, že lidská duše je nesmrtelná, jak vyplývá z dnešního úryvku evangelia. Nezaniká při smrti – v okamžiku svého oddělení od těla –, ale znovu se s tělem spojí ve chvíli konečného vzkříšení. Každý člověk je proto odpovědný za spásu své nesmrtelné duše, a tím za spásu celého svého bytí, tedy i své přirozené složky. Kristus v dnešním evangeliu mluví také o pekle, o stavu, v němž se může lidská duše i s tělem ocitnout, opustí-li svévolně své zaměření na Boha. Svatý Pavel v listu Soluňanům vybízí, abychom si uchovali ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Člověk je už od svého stvoření zaměřen ke svému nadpřirozenému cíli a jeho duše je schopna být bez vlastní zásluhy pozdvižena ke spojení s Bohem.

 

Naše nesmrtelná duše je to nejcennější, co máme. Někdy se o ní také mluví jako o srdci, o hlubině bytí, kde se setkáváme s Bohem, třeba jako s hlasem svého svědomí, kde se svobodně rozhodujeme pro Boha, nebo také proti němu, a to se všemi následky. V jedné starobylé postní písni se zpívá: „Jenom jednu duši máš, ach proč o ni víc nedbáš, pomni, svou-li duši ztratíš, vše ztraceno máš.“ Děkujme Bohu za svůj život. Slyšeli jsme, že má velkou cenu. Je to úžasný dar a k jeho správnému zaměření nejsme nikdy sami: je tu Boží milost! V hloubce svého bytí se vždy rozhodujme pro Boha, tedy pro dobro. Dle svých schopností je uskutečňujme, abychom jednou z celé své duše mohli Boha velebit ve společenství všech svatých.  
 


Karel Valtr, trvalý jáhen ve farnosti sv. Petra a Pavla v Prostějově

 

Biblické signály- 12. neděle v mezidobí (21.6.2020)


 

1. ČTENÍ Jer 20,10–13 
Vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů. 

Žl 69(68),8–10.14+17.33–35 Odp.: 14c 
Odp.: Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce! 

2. ČTENÍ Řím 5,12–15
S Božím darem není tomu tak, jak to bylo s proviněním. 

EVANGELIUM Mt 10,26–33 
Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo. 

Slova svatého evangelia podle Matouše. 
Ježíš řekl svým apoštolům: 
    „Nebojte se lidí. Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech! 
    A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci.“ 
    Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi." 


 

www.signaly.cz/podporte