o ženství, sexualitě, plodnosti a partnerství


„Na střední školu jsem chodila na konci devadesátek,“ říká v úvodu svého třídílného videorozhovoru s lékařkou Helenou Máslovou dokumentaristka Ivona Remundová. „Byl to ten čas,“ pokračuje, „kdy dospívala první svobodná porevoluční mládež a patnáctiletým dívkám se začala ve velkém předepisovat antikoncepce. Školy objížděl doktor Uzel se svou otevřenou sexuální výchovou pro náctileté. Všechno se zdálo být tak lákavé, jednoduché, bez problémů, bez rizika. Dnes si říkám, jaké by to bylo, kdyby k nám tenkrát místo doktora Uzla promlouvala Helena Máslová...“

 

Ivona Remundová a Helena Máslová v odkazovaném videorozhovoru | Zdroj: Dokumentární procházka Ivony Remundové s MUDr. Helenou Máslovou

 

MUDr. Helena Máslová (*1968) vystudovala medicínu na Karlově univerzitě. V době, kdy byla doma se třemi malými dětmi a hledala informace o hormonální antikoncepci, narazila ve zdrojích odborných článků na alarmující informace o důsledcích užívání syntetických hormonů, které nebyly gynekology brány v potaz. Její článek, který vyšel v roce 2003 v Respektu, se stal nejčtenějším článkem roku a zapříčinil o několik let později nucený odchod doktorky Máslové z gynekologicko-porodnického oddělení. Další kritické články byly pro ni jízdenkou do Léčebny dlouhodobě nemocných. I tuhle štaci dokázala zúročit. Na tzv. terminálních pacientech se jí potvrdilo, že pokud chceme ovlivnit nemoc v průběhu života, musíme ovlivnit celou osu životního příběhu a pacientovo vnímání sebe a okolí. V roce 2008 založila Centrum psychosomatické péče, kde se soustředí zejména na psychogynekologii, ženské zdraví a reprodukci z pohledu psychosomatických souvislostí. (Převzato z webu Pravý domácí časopis.)

 

O sexualitě Helena Máslová nemluví jazykem tradiční křesťanské mravouky, přesto o ní hovoří jinak, než je v dnešním světě obvyklé. Kritizuje, že „jsme ze sexu učinili volnočasovou aktivitu, přestože sexualita byla vždycky něco velmi závažného, hlubokého, s fatálními důsledky.“

Doktorka Máslová považuje za škodlivé automatické předepisování hormonální antikoncepce náctiletým dívkám, které ji často berou více let i v době, kdy jsou stále ještě panny. Vzpomínka Ivony Remundové na „obrovský strach ze strany všech dospělých v okolí“, když začala chodit se svým prvním klukem, „z toho, aby se náhodou něco strašného nestalo“, přičemž „to něco strašného mělo být těhotenství“, jistě mnoha lidem pocházejícím z věřících rodin připomene jejich vlastní dospívání.

Helena Máslová lituje současné diskreditace období panenství a množství dívek, které zahajují pohlavní život z pouhé zvědavosti či touhy být jako ostatní, a považuje za komplikaci, když dívka otěhotní před plnoletostí. Současně upozorňuje na „druhý extrém, který prožíváme v současné době, že se ženy odhodlávají k mateřství desítky let“. Máslová přitom upozorňuje, že když se zeptáte starých žen, na co jsou v životě hrdé, tak seniorky vždy jako první uvádějí, kolik vychovaly dětí, a činí tak dle jejích slov i ženy, které měly objektivní úspěch též v jiných sférách života.

 

Ženám, které jsou na vrcholu své plodnosti, jež nastává ve čtyřiadvaceti až pětadvaceti letech, by sice Helena Máslová jako lékařka radila, aby začaly atakovat své partnery s tím, že chtějí založit rodinu, zároveň si však uvědomuje obtížnost realizace tohoto svého doporučení v současné společnosti a poukazuje na negativní jev rozpojení biologické, sociální a psychické zralosti.
 

Byť je odkazovaný rozhovor primárně určen spíše ženskému publiku, k mužům doktorka Máslová vysílá též několik zásadních výzev. Jestliže hovoří o pocitu trapnosti, který prožívají ženy při úvaze, že by měly své partnery přemlouvat k založení rodiny, posluchače nutně napadne, zda by se trapně naopak neměli cítit ti muži, že si včas – ještě, než se jejich partnerka začala těmito úvahami trápit – neujasnili situaci a životní priority a nenašli v sobě dostatek odvahy a rozhodnosti požádat svou partnerku o ruku a založit s ní rodinu.

Když Máslová mluví o nedostatku svobodných bezdětných mužů, kteří splňují základní požadavky pro uzavření manželství a založení rodiny, mělo by to rezonovat ve svědomí pánů ve věku na ženění, kteří jsou sice fyzicky i psychicky zdraví, ale utápí se ve vlastní poživačnosti a pohodlnosti anebo obavách, nesmělosti či sebelítosti a často tráví svůj život bezcílně zabíjením času u počítačových her a zdravého libida u porna.

Mnohým pak bude znít skandálně zpátečnicky – jako z jiného, dávno zaniklého světa – její volání po návratu role otce do námluv své dcery, jako někoho, kdo bude zájemci o sblížení se s jeho dcerou mementem, že ona tu pro nikoho není na nějaké „ošustit – opustit“.

Zcela otevřeně popisuje gynekoložka Helena Máslová průběh umělého ukončení těhotenství a upozorňuje zejména na jeho negativní psychické následky. Popisuje, že ženy po tomto zákroku velmi často naříkají a pláčou, přestože necítí žádnou fyzickou bolest. Říká, že nikdy neslyšela tak srdceryvný pláč, jako bývá pláč žen, které se probouzejí z narkózy po interrupci.

Avšak i v případě podstoupení umělého potratu vidí doktorka Máslová odpovědnost primárně na straně partnera ženy. Podle ní v případě nečekaného těhotenství partnerky muž nesmí říkat plytké věty typu „Rozhodni se, jak chceš“ nebo „Budu respektovat každé tvé rozhodnutí“, a zbaběle tak přesouvat řešení za oba dva pouze na ženu, ale má se k situaci postavit čelem a povědět ženě to jediné, co v takové chvíli potřebuje slyšet: „Neboj se, to zvládneme!“

 

 


 

 

Dokumentární procházka Ivony Remundové s MUDr. Helenou Máslovou

 

1. část: O HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCI

https://www.youtube.com/watch?v=YmOeBMDyH5o

 

2. část: PARTNERSKÉ VZTAHY

https://www.youtube.com/watch?v=aIvrXwt1b88

 

3. část: MÍT ČI NEMÍT DĚTI

https://www.youtube.com/watch?v=JwkL1Za-sRE