„Zapři sám sebe.“ Jak nemoderní požadavek! Důležité je přece sám sebe poznat, zjistit, po čem toužím, a tuto svou touhu naplnit, jinak nebudu šťastný a svůj život promrhám. Psali to v časopise, říkala to paní učitelka, výchovná poradkyně a je to přece jasné: Co jiného by mělo být správné, než být sám sebou? Vždyť by to bylo i nepoctivé, něco zapírat. Jsem, jaký jsem. Mohu se snažit být lepší, ale s tím, jaký teď jsem, se ostatní musí smířit.

 

 

A také „Nepřizpůsobujte se tomuto světu.“ Tenhle svět přece Hospodin stvořil. Stvořil i lidi a ve své vševědoucnosti věděl, k čemu to povede. Nepíše se hned na začátku Bible, že Bůh stvořil zemi jako dobrou a svěřil ji člověku do péče? Jak bychom se mohli o něco starat, kdybychom se tomu nepřizpůsobovali? Když si pořídíme zvíře, také se mu musíme přizpůsobit. Když potřebuje pes na procházku, je jedno, že by bylo v tu chvíli potřeba se učit nebo uklízet, věci to zajisté chvályhodné. Vždyť jinde nás Ježíš vybízí, abychom šli do celého světa a hlásali jeho slovo – jakou naději na úspěch by to hlásání mohlo mít, kdybychom svět v jeho přirozenosti dobře neznali a své hlásání tomu nepřizpůsobili? Jakou šanci na respekt by měla banda mimoňů, kteří na ostatní nedbají?

 

A když člověk požadavek na překonávání sám sebe, nepřizpůsobování se a ochotu k oběti zkusí vzít vážně, dozví se i od těch, se kterými je „na jedné lodi“, že je „jako ze středověku“, „tohle už takhle nikdo nedělá“ nebo „takhle to přece dělají všichni, tak to nemůže být špatně“. Takže je to ještě horší: nejenže se nemáme přizpůsobovat světu, ale zřejmě se často nemůžeme přizpůsobovat ani křesťanům, rozhodně ne bez rozmyslu.

 

Překonání sama sebe, nepřizpůsobování se světu, ochota k oběti. A přitom se zdá, že psychologové mají pravdu, že když s tím, co děláme, nebudeme souhlasit, nebudeme s tím spokojení, napácháme v životě víc škody než užitku. Zahořklý nespokojený člověk žádnou radostnou zvěst nepředá. Takže bychom z toho překonávání, nepřizpůsobování se a obětování se měli mít radost. Jak perverzní!

 

„Obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.“ Požadavek na oběť ale není to první, co slyšíme. Napřed jsme dostali důkaz lásky. Je tu někdo, kdo nás miluje. Někdo, kde se námi chce nechat poznat. Stvořil nás v těle a jako tvory společenské, ale ne tělem a společností nutně ovládané. Dal nám rozum, dal nám city, dal nám svědomí, abychom ho a jeho vůli mohli poznávat, abychom vztah s ním mohli rozvíjet.

 

Opravdu se nezdá, že by po nás Ježíš chtěl, abychom se stali trpícími mimoni, kteří pohrdají světem a sami sebou. To bychom pak nemohli dostát jiným úkolům, které nám dává. Jen varuje, abychom nezapomínali, kdo je stvořitel a kdo stvoření. Co je cílem a co prostředkem. Abychom si ujasnili priority.

 

Nemáme se světu přizpůsobovat a nechat se vést jen svými touhami, ale to neznamená, že svět a sami sebe máme odmítat. Svět pochází od Hospodina, nikoli od ďábla. Svět je prostředí, ve kterém se máme učit lásce. Není špatný, nesvádí nás ke zlému, ale jen pokud nezapomeneme, že je jen prostředkem, nikoli cílem. Nemáme se přizpůsobovat světu, byť jsme jeho součástí - máme svět, jehož jsme součástí, přizpůsobovat Hospodinu.

 

22. neděle v mezidobí 

 

1. ČTENÍ Jer 20, 7-9 

 

Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou. 

Čtení z knihy proroka Jeremiáše. 

    Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mě! Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají: Kdykoli mluvím, musím křičet, ohlašovat násilí a zpustošení; Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den. 

    Řekl jsem si: "Nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem." 

    Tu se ( Hospodinovo slovo ) stalo v mém nitru hořícím ohněm, zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné. 2

Žl 63 (62), 

2. 3-4. 5-6. 8-9 Odp.: 2b 

Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože! 

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země. 

Odp. 

Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit. 

Odp. 

Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa. 

Odp. 

Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě, tvá pravice mě podpírá. 

Odp. 

 

2. ČTENÍ Řím 12, 1-2

 

Přinášejte sami sebe v oběť živou. 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 

    Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: Přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé. 

 

EVANGELIUM Mt 16, 21-27 

 

Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe. 

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

    Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, a třetího dne že bude vzkříšen. 

    Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: "Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!" 

    On se však obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské! " 

    Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši ? 

    Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání." 

 

 

www.signaly.cz/podporte