Mezi první slova, která rodiče učí své děti, patří „prosím, děkuji, promiň“. Považuje se za důležité, aby i maličké dítě umělo poprosit o to, co chce, poděkovat za to a omluvit se, když někomu ublíží. Pociťovat vděčnost za to, co dostáváme, je důležité pro naši vlastní spokojenost, a dávat vděčnost najevo je důležité pro toho, kdo nás obdarovává. Umět odpustit a omluvit se je důležité jak pro toho, komu jsme ublížili, tak pro nás.

 

www.flickr.com

 

Všechno, co máme, nám dává Hospodin. Smíme to užívat, i když si neuvědomujeme, že je to dar, a i když za to neděkujeme. I ti, kdo nepociťují vděčnost vůči Bohu, se dokáží radovat ze svého zdraví, krásné přírody, spokojené rodiny. Největším darem je ale nabídka vztahu – Hospodin nám nabízí svou blízkost, své přátelství. Každé přátelství má svá pravidla. Hospodin za námi přichází první a zároveň nám předkládá smlouvu, návod na život. „Takhle žij a bude dobře tobě i lidem kolem tebe, a bude dobře i nám spolu, protože se nebudeš muset stydět, schovávat se jako Adam v křoví.“ Když se nad tím zamyslíme, nechce po nás Hospodin nic těžkého, vlastně nám nabízí způsob, jak chránit sebe samé. Celé desatero by se dalo přeložit jako „Nedělej kraviny a važ si toho, co máš; já ti to dal a je to dobré, tak to nezkaz.“

 

I my vstupujeme do vztahů s jinými lidmi. Něco do těchto vztahů investujeme a něco od druhých očekáváme. „Copak chci tak moc, když chci, aby dělal(a) to a nedělal(a) tamto?“ rozčilujeme se. „Copak nechápe, že tohle mi ubližuje?“ Možná nechápe. Chápeme my, jak dokážeme zranit Všemohoucího? Víme to, ale jsme ochotni si to alespoň občas připustit? Není s podivem, že když si po pár dnech či týdnech vzpomeneme a přestaneme myslet na muziku, filmy a školní práce a ztichneme, Bůh v našem srdci stále je, nevyčítá nám naši nevěru a nechá nás, abychom měli radost z jeho blízkosti? A přesto to bereme jako samozřejmé. Ten největší, nepředstavitelný, Tvůrce všeho – a my s naprostou jistotou očekáváme, že je i nekonečně trpělivý, věrný a odpouštějící. Jak by asi vypadaly naše vztahy, kdybychom si místo rad od hospodských stolů a ze stránek časopisů – „máš nárok na tohle, tamto si nesmíš nechat líbit, musí tě přece respektovat“ - někdy vzali za vzor Hospodina a jeho projevy vztahu k nám. Nebo chceme pravidlo, že vztah nemůže fungovat, pokud si oba nedávají, na co mají nárok, aplikovat i na tento vztah? Raději ne.

 

Samozřejmě, nemůžeme být nekonečně trpěliví a odpouštějící, nedokážeme žít bez nároků pro sebe. Jsme jen lidé, tak nás Bůh tvořil. Ale můžeme se snažit být každý den alespoň o trochu trpělivější a velkorysejší. Můžeme se snažit nešetřit slovem „promiň“ tam, kde se nám velkorysost nedaří. A můžeme pociťovat vděčnost, že ten, koho potřebujeme nejvíce, nám zatím nepřestal odpouštět.

 

_______________________________________________________________________________

 

24. neděle v mezidobí 

1. ČTENÍ Sir 27, 33-28, 9 ( řec. 27, 30-28, 7 ) 

Odpusť křivdu svému bližnímu, a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit. 

Čtení z knihy Sirachovcovy, 

    Pomsta a hněv, i to jsou ohavnosti, jen hříšný člověk je chová v srdci. Kdo se mstí, zakusí pomstu Pána, on jeho hříchy uchová v paměti. Odpusť křivdu svému bližnímu, a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit. Člověk uchovává hněv proti druhému, ale od Pána hledá uzdravení? 

    S člověkem sobě rovným nemá slitování, ale za své hříchy prosí? 

    Živí pomstu, ač je sám jen člověk; kdo se smiluje nad jeho hříchy? Vzpomeň na konec a přestaň nenávidět, ( vzpomeň ) na hnilobu a smrt a dbej přikázání! 

    Vzpomeň na přikázání a přestaň nevražit na bližního, ( vzpomeň ) na smlouvu s Nejvyšším a odpusť vinu! 2

Žl 103 ( 102 ), 

1-2. 3-4. 9-10. 11-12 Odp.: 8 

Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivy, shovívavý a nadmíru dobrotivý. 

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! 

Odp. 

On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním. 

Odp. 

Nechce se přít ustavičně ani se hněvat navěky. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí. 

Odp. 

Jak vysoko je nebe nad zemí, tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti. 

Odp. 

2. ČTENÍ Řím 14, 7-9

 

Ať žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 

Bratři! 

    Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými. 

EVANGELIUM Mt 18, 21-35

 

Neříkám ti, abys odpustil nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát. 

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

    Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?" Ježíš mu odpověděl: "Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát. 

    Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože dlužník neměl čím zaplatit, pán rozkázal ho prodat i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: 'Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím.' A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. 

    Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: 'Zaplať, co jsi dlužen!' jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: 'Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to.' On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. 

    Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a pověděli to všechno svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: 'Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?' A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. 

    Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte." 

 

 

www.signaly.cz/podporte