Dneškem začíná nový liturgický rok, nastává advent. Všichni jistě vnímáme, že letošní očekávání narození Spasitele má výrazná specifika. Nemůžeme se setkávat, studovat a pracovat tak, jak bychom chtěli, a mnozí máme nemalé obavy o zdraví své a zdraví, ba dokonce život, našich blízkých. Tento neblahý stav trvá dlouho, mnozí jej proto již velmi špatně snášejí a netrpělivě vyhlížejí ústup pandemie, uvolnění vnějších omezení a souvisejících vnitřních tenzí.

 

Zdroj.

 

My, křesťané, si v adventu připomínáme starozákonní očekávání příchodu Spasitele. Církev nám říká, že nejlépe se na vánoční svátky připravíme tak, že toto naše „těšení“ bude doprovázeno vnitřním ztišením, zpomalením životního rytmu a újmou od něčeho, co máme rádi, ale též sebezáporem při vykonávání či snášení nečeho prospěšného, avšak pro nás nepříjemného. A právě toto většině z nás mimoděk přinášejí současná protiepidemická omezení. Ano, když přijmeme tyto obtíže a třeba na ně jen přestaneme „remcat“, povede to k značnému zklidnění v našich srdcích.

 

Plodem nařízení, že nemáme chodit mezi lidi, ale máme být spíše doma, může být nabytí schopnosti většího porozumnění a naslouchání ve vlastní rodině. Víme, že každá námaha něco stojí a nejvíce námahy dají mezilidské vztahy. Ale jak mám mít dobré vztahy k ostatním, kdybych neměl dobrý vztah sám k sobě? A právě přiměřený sebezápor a trpělivé snášení nepříjeností vedou k vlastnímu zdokonalení, čehož se máme snažit dosáhnout nejen kvůli sobě, ale především, abychom tak dosáhli schopnosti obětavé, snášenlivé lásky k druhým lidem.

 

Ostatně náš Spasitel se také narodil páru, kterému svým příchodem značně zkomplikoval dosavadní život, ale který byl přes všechny těžkosti ochoten ho přijmout. Když současnou náročnou dobu přijmeme s optimismem a budeme se snažit z ní získat plody, můžeme pak spoluprožívat radost, která po setkání s Alžbětou vytryskla v podobě zpěvu Magnificat ze srdce těhotné Matky Boží.

 

Vezměme si v letošním adventu za cíl podobné heslo, které zaznívá z médií. Vedle hygienického 3R (rouška, ruce, rozestupy) zkusme pravý opak, ale uvnitř sebe: naslouchejme druhým, buďme jim nablízku a buďme jim oporou. Tato tři pravidla můžeme začít uplatňovat ve svých srdcích a díky tomu je snáze projevovat i navenek. Potom dokážeme u betlémských jesliček pocítit nejen lásku Boží, lásku svaté rodiny, ale hlavně lásku ve svých rodinách!

 

Za devět dní, osmého prosince, slavíme Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie: připomínáme si skutečnost, že matka našeho Spasitele byla od počátku svého života prosta jakéhokoli hříchu i náklonnosti k němu. To my nejsme, avšak pokud se snažíme být trpělivými, pokojnými a hlavně pokornými, jsme vůči hříchu mnohem více odolní. Najednou méně soudíme druhé, jsme méně nespokojení.

 

Příčinou obtíží tohoto roku je tělesný patogen – virus –, který se vyznačuje schopností rychlého uchvácení celého organismu. Podobné je to s patogenem lidské duše – hříchem. Stačí si ho „vpustit“ do života, a najednou jsme ho plní. Maria byla této zkušenosti ušetřena, my však musíme v zájmu vlastní sebezáchovy s hříchem bojovat. Stejně jako se nyní snažíme všemožně vyhnout nakažení koronavirem, měli bychom mít snahu se takto vyhýbat i hříchu.

 

A právě dobré prožití adventní doby může být příležitostí ke značnému posílení naší imunity vůči hříchu, který má schopnost šířit se v podobě svádění či špatného příkladu z člověka na člověka, až může – podobně jako současný koronavirus – paralizovat celou společnost, jak lze vidět na příkladu zemí, které rozkládá korupce a organizovaný zločin či egoismus, nezřízená poživačnost a ztráta smyslu pro vnímání hodnoty rodiny. Vyšší odolnost vůči hříchu s sebou naopak nese větší schopnost „nakazit“ naše bližní a postupně celou společnost něčím pozitivním: úsměvem, vlídností, ohleduplností, ochotou k oběti, schopností odpuštění... zkrátka láskou.

 

Zdroj.

 

Je však třeba zdůraznit, že člověk sám se ze svých nedokonalostí a slabostí nevysvobodí, sílu k jejich překonání mu může dát jen Kristus. Kdybychom si byli plně vědomi škod, které nám hřích působí, a zcela chápali význam Ježíšovy vykupitelské oběti, vzhlíželi bychom ke Kristu s mnohem větší touhou po úlevě, než s jakou pacienti těžce stižení nemocí Covid-19 doufají v účinek pomoci lékařů a nasazených medikamentů, a s mnohem větší nadějí, než jakou společnost vkládá do narychlo vyvinutých vakcín, jež ji mají vysvobodit z pout svazujících opatření. Láska, která přišla na svět, aby se obětovala za naše vykoupení z našich hříchů a v důsledku toho i naší smrti, je ústředním tématem Vánoc! Z toho se máme těšit a na tom máme s Kristem spolupracovat. A pak třeba pochopíme – letos snad o něco lépe než v předchozích letech –, proč máme být u štedrovečerní večeře patřičně nastrojeni. Je totiž opravdu co oslavovat!


Jan Černý, trvalý jáhen ve farnosti Povýšení svatého Kříže v Prostějově

 

www.signaly.cz/podporte