„Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží!“ Co je tohle za rovnostářství, kde je individualita? Proč by někdo nemohl ostatní převyšovat a proč by se někdo měl snažit ostatní dohnat? Proč má být všechno průměrné? Nebo je to myšleno jinak?

 

www.flickr.com

 

„Těšte můj národ,“ začíná čtení z proroka Izaiáše. Tak snad tím neuvádí sdělení, že to všichni děláme špatně a „máme se srovnat“. Je skončena robota, odčiněna vina Jeruzaléma. Vina – takže přece bylo něco špatně. Lidé hřešili. Jenže Hospodin říká, že už je hřích splacen, odpuštěn. Národ se smí vrátit domů. Pahorky se mají snižovat a údolí zvyšovat, protože krajinou má spolu se svým lidem projít Bůh sám.

 

Něco špatného končí. Dnes to může být období omezení kvůli koronaviru, strach z nemoci, ale i obecnější pocity viny, nejistoty, obavy z důsledků vlastních selhání. Očekává se osvobození od strachu, obav, zajetí. Návrat domů. A co víc – návrat domů v čele s Hospodinem. Domů nás přivádí samotný Bůh. V takové chvíli je třeba se na návrat připravit. Doba roboty, namáhavého úsilí a překonávání je pro tuto chvíli pryč. Cesta domů má být radostná, ne vyčerpávající. Proto je třeba urovnat pahorky, zarovnat ďolíky. Odstranit vše, co by nám k rychlému návratu domů a v již ničím nerušeném přebývání v blízkosti Hospodinově bránilo. Teď nemluvíme o ničení úchvatných zasněžených vrcholků ani o zasypávání malebných úrodných údolí. Nemluvíme o průměrnosti a plochosti. Mluvíme o narovnání cesty, odstranění překážek. V přijetí odpuštění a v cestě tam, kde můžeme být s Pánem světa bez obav ze starých vin, by nás nemělo nic brzdit. Pokyn nezní „Vrtejte se ve svých chybách a ve svých špatných sklonech.“ Pokyn zní „Urovnejte to!“ Nenechte si tím bránit. Já nabízím opuštění, tak vy volte nejpřímější možnou cestu, po které spolu můžeme kráčet.

 

Nabídka usmíření a návratu domů není nic soukromého: „…mocně pozdvihni svůj hlas, Jeruzaléme, který hlásáš radostnou zvěst! Neboj se, nahlas řekni…“ Každému je zvěstována radostná zpráva, každý je zvěstovatelem radostné zprávy pro druhé. Hlas o Božím pozvání musí být slyšet.

 

Náš život je cestou z vyhnanství domů, do Hospodinova domu. Náš život je řečí, kterou promlouváme k druhým. Kdo slyší Hospodinovo pozvání, neměl by žít životem šeptavým, nezřetelným. Velký dar si žádá hlasitou odpověď. Život člověka, který uslyšel a přijal Boží nabídku odpuštění a přijetí, musí být přímý a ostatní oslovující. Vždyť nemá menší úkol, než každý den, každou hodinu hlásat „Hle, váš Bůh!“

 

 


 

 

2. neděle adventní 

 

1. ČTENÍ Iz 40, 1-5. 9-11 

 

Připravte cestu Páně! 

Čtení z knihy proroka Izaiáše. 

   Těšte, těšte můj národ - praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho robota, odčiněna jeho vina, vzal totiž z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: 

   "Na stepi připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezku našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je kopcovité, ať je nížinou, co je hrbolaté, ať je rovinou! Zjeví se Hospodinova velebnost; každé tělo uzří jeho spásu. Hospodinova ústa to řekla." 

   Vystup na vysokou horu, Sióne, který hlásáš radostnou zvěst, mocně pozdvihni svůj hlas, Jeruzaléme, který hlásáš radostnou zvěst! Neboj se, nahlas řekni judským městům: "Hle, váš Bůh! 

   Hle, Pán, Hospodin, přichází v síle, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk. jako pastýř pase své stádo, svým ramenem je shromažďuje, ve svém klínu beránky nese, ovce s mláďaty pomalu vede." 2

 

Žl 85 (84), 9ab+10. 11-12. 13-14 Odp.: 8a 

 

Odp.: Pane, ukaž nám své milosrdenství! 

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoj i pro svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi. 

Odp. 

Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe. 

Odp. 

Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody. Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách. 

Odp. 

 

2. ČTENÍ 2 Petr 3, 8-14

 

Čekáme nová nebesa a novou zemi. 

Čtení z druhého listu svatého apoštola Petra. 

   Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří lidé obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání. 

   Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem a země i všecko na ní bude souzeno. 

   A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme - jak on to slíbil nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost. 

   Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji. 

 

EVANGELIUM Mk 1, 1-8

 

Vyrovnejte stezky Páně! 

Slova svatého evangelia podle Marka. Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím: 

   Je psáno u proroka Izaiáše: "Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!" Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. 

   Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. ( Jan ) kázal: "Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým. 

 

www.signaly.cz/podporte