Pokání mají konat „naši“. „Cizí“ je třeba slavně přemoci. Tak je to přece v Bibli všude, ne? Hospodin to tak přece co chvíli žádá. Kát se a vyvracet nepřátelská města. My své špatné jednání odčiníme lítostí, oni za něj zaplatí životem. Jenže co když si to uprostřed exekuce Hospodin rozmyslí? Co si o tom máme myslet my?

 

Zdroj: flickr.com

 

Jonáše Hospodin poslal do Ninive, aby obyvatelům oznámil, že už se Hospodin na jejich chování nemůže dívat. Trochu jako kdyby židovského proroka poslal o necelé tři tisíce let později do Berlína. Ano, Jonáš naprosto souhlasí, že chování obyvatel je do nebe volající. Je všemi deseti pro, aby Hospodin s těmi lidmi zatočil a z jejich města udělal spáleniště. Ale jít to tam oznamovat? Přece nechce, aby bylo zatočeno s ním. Šup do přístavu a koupit si lístek na loď, která pluje daleko odsud, až na konec světa. Třeba si Hospodin pro ten úkol vybere někoho jiného. Třeba na Jonáše zapomene. Třeba alespoň Jonáš po cestě zahyne milosrdnější smrtí, než jaká by ho čekala v Ninive.

 

Je přesvědčen, že když se Hospodin rozhodne někoho zničit, tak ho zničí. Při bouři nepomáhá zachraňovat loď. Při obvinění lodníky nezapírá. Za špatné chování přichází trest, to je jasné. Neposlechl, utekl. „Vezměte mě a uvrhněte do moře, a moře vás nechá na pokoji.“ Už žádný útěk. Lodníkům se nabízelo snadné řešení – zbavit se provinilce a moře se uklidní. K prosbám o milost od Hospodina je nikdo nevybízel. Přesto to udělali – prosili Hospodina za svou záchranu, a když se moře opravdu uklidnilo, přinesli mu oběť. Ať už předtím vyznávali jakékoli bohy, odteď sloužili Hospodinu. Jonáš nechtěně přispěl o obrácení bezbožníků tím, že se snažil vyhnout svému úkolu.

 

Jonáš zatím ve velrybích útrobách oslovuje Hospodina žalmem. Není úplně poctivý, když říká „vhodil jsi mě do moře“ a „nechceš mě už vidět“ poté, co na moře utekl sám a to proto, že se chtěl schovat před Hospodinovou tváří. Nicméně uznává, že jediný, kdo mu teď může pomoci, je Hospodin, a slibuje hory doly, když ho vysvobodí. A Hospodin ho vysvobodí.

 

Ninive je velké město, na jeho projití je třeba tří dnů. Jonáš v něm hlásá vzkaz od Hospodina jediný den. „Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno.“ Zřejmě čekal ještě třicet devět dní práce, pak satisfakci v podobě pohledu na hořící pohanské město a pak zasloužený odpočinek doma. Jenže ouha. Asyrský král si sedne do popela a zakáže komukoli jíst a pít. Všichni se musí odvrátit od své zlé cesty. Co kdyby to Hospodina obměkčilo a město nezahubil? A Hospodina to obměkčí a město nezahubí.

 

Jonáš je vzteky bez sebe. Tohle není izraelské město, které by přišel nabádat k pokání, aby se mohla projevit Hospodinova velikost v jeho milosrdenství. Tohle je pohanské město, on přišel hlásat zkázu a Hospodinova velikost se měla projevit v síle, jakou to město rozdrtí. Ano, před pár dny se on sám dovolával Hospodinova milosrdenství. Ale on je žid, příslušník vyvoleného národa! On klopýtl a zase si Hospodina usmířil. Asyřané se nemají co dovolávat Hospodinova milosrdenství. Ti si mohou klidně páchat zločiny, protože pak svět uvidí, jak s nimi Hospodin zatočí. Od toho tu jsou.

 

Hospodin poskytne Jonášovi útěchu v podobě rostliny, v jejímž stínu může přečkat polední žár. A druhý den nechá rostlinu uschnout. To Jonášovi na duševním nadhledu nepřidá. „Lépe abych umřel, než abych žil.“ Hospodin ho setře: Tak ty brečíš kvůli rostlině, která tady předevčírem ještě nebyla, a nechápeš, že mě by mohlo být líto velikého města se sto dvaceti tisíci lidmi a dobytkem?

 

Já, my, moje, naše - to zaslouží ochranu, zvláštní zacházení, prostor pro nápravu. Pro nás buď, Pane, milosrdný. Oni? Znič je a ukaž celému světu svou sílu! Řekl jsi přece, že to město vyvrátíš. Neříkal jsi, že se mají kát. Tak co je tohle za móresy, prostě vycouvat a nechat je dál žít pro trochu postění a proseb. Tohle v plánu nebylo.

 

Hospodin se často vyjadřuje jednoznačně tvrdě. O mnohém jednání, ba i smýšlení, prohlásil zcela jasně, že je bude trestat. Řekl, za co všechno už člověka nechce znát. A také prohlásil, že je milosrdný, ochotný odpouštět. A je tak snadné přisoudit omyl při selhání a dobrou vůli k polepšení sobě a vědomé odmítání dobra a zatvrzelé srdce těm druhým. Asyřané nebyli nějací sektáři, skupina lidí, která by jen v něčem pokulhávala. Známe je jako krutý a nelítostný národ, který s Hospodinem neměl nic do činění. Někdy jsou ti druzí natolik odlišní, že je těžké je nevnímat jen jako kulisu pro náš příběh. U těch zlých a okolí škodících je nejjednodušší vysvětlit jejich přítomnost ve světě tím, že nám mají ukazovat důsledky špatného chování. Tímhle to začíná, takhle to končí a podívej se, jak dopadl. Na našem příběhu Hospodinu záleží, nás po klopýtnutí zvedá, když se nebráníme. Oni nás buď ke zlému svádí nebo nás jejich činy před tendencí ke zlému varují.

 

Jenže Hospodin zřejmě nikoho nestvořil jako kulisu, která bude použita a po splnění svého účelu vyhozena na dvůr. Nikoho nestvořil a nenechal svému osudu: buď se do nebe dohrabeš, nebo ne, záleží na tobě, já se nestarám. K nejzkaženějším ze všech posílá varování. A s radostí přijímá ty, kteří ho slyší. Nedopřává vzorným uspokojení z potrestání těch, co většinu času jednali špatně. Ještě je kárá: pokud někomu nepřeješ spásu, nejsi tak vzorný, jak sis myslel.

 

A těm, kdo se neopájejí pocitem vlastní dokonalosti, ale naopak trpí pocitem, že horší už být těžko mohou, tímto příběhem vzkazuje: dokonce i když neslyšíš nabídku pomoci, i když slyšíš jen výhrůžky a předpovědi zkázy, pořád tě miluji. Stačí v to doufat, stačí začít jednat, jako by tu byla naděje – i když není jediný člověk, který by ti ji zvěstoval, jediný člověk, který by ti ji přál. Hospodin je vždy připraven přijmout toho, kdo připustí, že přijat být může.

 


 

3. neděle v mezidobí 

1. ČTENÍ Jon 3, 1-5. 10 
Ninivští obyvatelé změnili své hříšné chování. 

Čtení z knihy proroka Jonáše. 
   Hospodin oslovil Jonáše: "Vstaň, jdi do velikého města Ninive a volej tam, co ti ukládám." Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!" 
   Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se v žínice, velcí i malí. 
   Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.

Žl 25 (24), 4-5ab. 6+7bc. 8-9 Odp.: 4b 
Odp.: Ukaž mi své cesty, Hospodine! 

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. 
Odp. 
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine! 
Odp. 
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě. 
Odp. 

2. ČTENÍ 1 Kor 7, 29-31 
Tento viditelný svět pomíjí. 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. 
Říkám, bratři, toto: Čas je krátký. 
   Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí. 

EVANGELIUM Mk 1, 14-20 
Obraťte se a věřte evangeliu. 

Slova svatého evangelia podle Marka. 
   Když byl Jan ( Křtitel ) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: “Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu." 
   Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Ihned nechali sítě a následovali ho. 
   Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním. 
 

https://www.darujme.cz/projekt/1203787